Nestárnoucí Oněgin na prknech Národního divadla v Praze

Obnovená premiéra baletu Oněgin se uskutečnila 20. února 2020 v 19 hodin v Národním divadle. Balet Oněgin se řadí k vrcholným dílům Johna Cranka a je uváděn na mnoha světových scénách. Tato inscenace je náročná po především po výrazové stránce – na emoční vyjádření role. Klade vysoké nároky i na taneční techniku, u hlavních postav je velmi důležitá partnerská souhra.

Veršovaný román Evžen Oněgin ruského romantika Alexandra Sergejeviče Puškina patří mezi nejznámější a nejoblíbenější tituly světové literatury. Příběh petrohradského floutka Oněgina a vesnické dívky Taťány s jejich míjejícími se milostnými peripetiemi si získal nejen čtenáře, ale byl také přenesen nesčetněkrát na divadelní prkna. Poprvé se Puškinovi hrdinové na jeviště dostali díky Petru Iljiči Čajkovskému, jehož stejnojmenná opera byla uvedena v roce 1879 (v pražském Národním divadle měla premiéru v roce 1888 a dirigoval ji sám Čajkovskij).

John Cranko, jenž se s Evženem Oněginem setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou verzi baletu poprvé v roce 1965 pro Stuttgartský balet, v hlavní roli s Marcií Haydée (Taťána) a Rayem Barrou (Oněgin). Konečnou podobu, která je nyní uváděna na jevišti Národního divadla, balet získal o dva roky později. Pražští diváci mohli tuto inscenaci poprvé vidět v roce 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opera).

Na repertoáru Baletu ND byl titul v letech 2005–2012, v hlavních rolích se vystřídaly primabaleríny Zuzana Susová a Tereza Podařilová (Cena Thálie 2005 za roli Taťány) a první sólisté baletu Alexandre Katsapov a sólista Jiří Kodym (Cena Thálie 2005 za roli Oněgina).

Děj  baletu  se odehrává na ruském venkově a později v Petrohradě v první polovině 19. století. Ve shodě s Puškinem je hlavní postavou životem znuděný individualista Evžen Oněgin, do nějž se osudově zamiluje dívka Taťána, která je naopak plná ideálů a iluzí o romantické lásce a vášnivému odevzdání  se milovanému člověku. Napíše proto Oněginovi dopis s vyznáním lásky. Oněgin ji věcně a suše odmítá, což vyvrcholí roztrháním  milostného dopisu na oslavě jejích narozenin, což ji zcela zdrtí. Cynický Oněgin z rozmaru vyprovokuje hádku s přítelem Olgy (sestry Taťány) Vladimírem Lenským, kterého v následném souboji zastřelí. Děj baletu pokračuje s několikaletým odstupem na petrohradském šlechtickém plese, kde Oněgin znovu potkává Taťánu, tentokrát však jako manželku knížete Gremina. Jejím zjevem i postavením je ohromen – vesnická dívka se nerozhodla celý život trápit pro nešťastnou lásku, nýbrž důstojně přijala život a šlechtické postavení. Je to nyní Oněgin, který propadne citovému zmatku a Taťáně vyznává dopisem lásku. Ta jeho vyznání nejdříve opětuje, ale poté Oněgina odmítá, protože nechce ničit své spokojené manželství.

V první premiéře se představila první sólistka baletu Národního divadla Miho Ogimoto a jejím Oněginem se stal Giovanni Rotolo. Po technické stránce nebylo tanečníkům co vytknout, jejich vyzrálý a suverénní výkon se projevil v náročné partneřině. Zkušenosti se projevily v jejich hereckém výkonu, oba byli elegantní a charismatičtí, ale jejich herecké grimasy byly v některých pasážích příliš výrazné a působily až křečovitě. Například Ogimoto, která má představovat v prvním jednání naivní dívku na venkově, působila nepřirozeným dojmem. Polohu romantické dívky jí bylo těžké uvěřit. Avšak v třetím jednání, kdy je Taťána již dámou a vdanou ženou, Ogimoto excelovala. Poslední scénu, kdy odmítá ve své komnatě Oněgina, tančila procítěně. Její posmutnělá gesta při odmítnutí Oněgina působila velmi věrohodně. Její partner na jevišti první sólista Rotolo je skvělý tanečník a jeho role nepostrádají hloubku a citovou rozmanitost. Jeho Oněgin však působil příliš nadřazeně a nepříjemně, při odmítnutí Taťány v druhém jednání rezervovaně a naštvaně. Nejen na Rotola, ale i na ostatní představitele první premiéry dolehla nervozita. Tréma se podepsala i na urputnosti a sveřeposti ve výkonu Federica Ievoliho jako Lenského, a to zvláště v prvním jednání. Lenský měl být mladý básník s romantickou duší, ale působil spíše vystresovaně a jeho úsměv strojeně. Postupně z Ievoliho opadával premiérový stres a výkon se zlepšoval.  V závěrečném sólu působil zlomeně a tančil s lehkostí sobě vlastní. Jeho milou Olgu tančila Irina Burduja. Byla veselou kráskou, která byla zamilována do Lenského, ale nepřemýšlela nad důsledky svého jednání. V druhém jednání flirtovala s Oněginem na oslavě a netušila, jak tragicky může takové chování dopadnout.

Druhé obsazení, které se divákům představilo 21. února, mile překvapilo, ať to byla v hlavní roli primabalerína Alina Nanu, která předvedla skvělý dramatický výkon vrcholící na konci třetího jednání. Její smutek nad odmítnutím Oněgina dojímal k slzám. Nesmělý Patrik Holeček se dobře hodí na roli blazeovaného mladého šlechtice. V Oněginovi ztvárnil rozervanost, zbytečnost a unavenost životem. S Alinou Nanu tvořili příjemný a symbiotický pár. O Matěji Šustovi v roli Lenského netřeba pochybovat. Tento sólista Baletu Národního divadla je velmi všestranný, v neoklasickém baletu  jako  Lenský vynikl. Dokázal zaujmout svým elegantním zjevem, čistotou provedení jednotlivých kroků i expresivním hereckým projevem. Zvládl výborně i dramatický výstup, který předcházel jeho souboji s Oněginem. Působivý byl výkon jeho taneční partnerky Olgy Bogoliubskaji, která byla jako Olga roztomilá a rozpustilá.

Třetí obsazení, které mělo premiéru 24. února, bylo zcela odlišné oproti prvnímu i druhému obsazení. Na prvním místě je třeba vyzdvihnout roli Taťány v podání primabaleríny Nikoly Márové.  Tato brilantní zkušená tanečnice ukázala, že jí role skvěle sedí a že  její výkon byl po všech stránkách strhující. V prvním jednání působila jako romantická citlivá  a přemýšlivá dívka, postupně se její role rozvíjela a gradovala, až se v třetím jednání  stala sebejistou ženou, která si váží svého manžela, stále však miluje Oněgina. V milostném závěrečném duetu se jí podařilo vyjádřit tíhu svého osudu. Dokázala Oněgina odmítnout, i když se jí ve výrazu zračilo zdrcení.  Partnerem Márové byl Danilo Lo Monaco, který je prezentován na vizuálu k baletu Oněgin zaslouženě – typově se na tuto roli velmi hodí. Přes své mládí prokázal nesmírný talent. V první části se mu dařilo ztvárnit Oněgina jako znuděného a rozporuplného šlechtice a  v závěru pak  přesvědčivě zahrál jeho zoufalství a beznaděj.  I v dalších rolích se tanečníci v tomto obsazení předvedli v dobrém světle. Ayaka Fujii ukázala, že bezstarostná role Olgy ji seděla jak ulitá a technicky obtížnější části zvládla s jistotou. Na rozdíl od mladého tanečníka Paula Irmatova, který projevil jisté zaváhání v určitých pasážích. V roli přítele Olgy však působil příjemně.

Ze sólových rolí nelze opomenout Gremina, manžela Táťány. Role vynikla  především v podání Marka Svobodníka a Adama Zvonaře, kteří  působili váženým a úctyhodným dojmem, ale zároveň i jako milující manželé. Velmi zdařilé a dynamické byly i scény baletních sborů, zvláště mužská část.

Inscenace opět splnila očekávání,  výtvarným pojetím navozuje atmosféru Puškinova románu, výpravné kostýmy od Elisabeth Dalton jsou krásně provedené. Na výsledné podobě titulu má kromě Johna Cranka nemalý podíl i Kurt-Heinz Stolze, autor hudebního pojetí díla. Neznámé skladby Čajkovského tvoří dohromady ucelené dílo. Na rozdíl od opery Evžen Oněgin je baletní hudba melodičtější a je přístupnější většímu spektru publika. Při vytváření hudby pro tento balet John Cranko a Kurt-Heinz Stolze pracovali převážně s Čajkovského klavírními skladbami a jeho symfonickou fantazií Francesca da Rimini. Dirigentem představení  a autorem hudebního nastudování je Václav Zahradník.

Balet Oněgin v choreografii Cranka je stejně jako Puškinova předloha nadčasová. Téma nenaplněné lásky a zrazeného přátelství je téma, které se neomrzí. V podání baletu Národního divadla představuje Oněgin krásný baletní i hudební zážitek.

Oněgin

Choreografie: John Cranko

Hudba: Petr Iljič Čajkovskij, úprava a instrumentace Kurt-Heinz Stolze

Kostýmy a scéna: Elisabeth Dalton

Světelný a výtvarný design: Steen Bjarke

Hudební nastudování a dirigent: Václav Zahradník

Oněgin: Giovanni Rotolo/Patrik Holeček/Danilo Lo Monaco

Taťána: Miho Ogimoto/Alina Nanu/Nikola Márová

Lenskij: Federico Ievoli/Matěj Šust/Paul Irmatov

Olga: Irina Burduja/Olga Bogoliubskaja/Ayaka Fujii

Gremin: Adam Zvonař/Marek Svobodník/Fraser Roach

Podělte se s přáteli: