Kylián a jeho nadčasové Mosty času

Slavnostní premiéra Baletu Národního divadla s názvem Kylián – Mosty času se uskutečnila 11. října 2018 v Národním divadle. První premiéru této sezóny Národní divadlo uvedlo jako poctu významnému českému choreografovi Jiřímu Kyliánovi a jeho rozsáhlé tvorbě.

K novému baletu se pojí také několik doprovodných akcí. Celý říjen je otevřena v Provozní budově ND na náměstí Václava Havla výstava Celebrating Kylián! Expozice byla původně připravena na počest 70. narozenin Jiřího Kyliána v loňském roce v nizozemském Haagu. Iniciovaly ji Holland Dance Festival, Kylian Productions, divadlo Korzo, Nizozemské taneční divadlo (NDT) a Zuiderstrandtheater. Výstava obsahovala archivní záběry z  Kyliánovy tvůrčí práce. Výstavu doplnil i český koutek, ohlédnutí za Kyliánovým repertoárem na českých jevištích.
Pro baletomany byla uspořádána 21. října baletní dílna. Účastníci se dozvěděli o Kyliánově choreografickém rukopisu, jeho životě a inspiracích, tvůrčích obdobích. Na dílně účinkovali první sólisté Nikola Márová, Michal Štípa, Adam Zvonař a Radka Příhodová, kteří předvedli taneční ukázky ze dvou choreografií.

foto: Martin Roedl
foto z baletní dílny

Diváci, kterým se nepodařilo sehnat vstupenky na slavnostní premiéru do Národního divadla, mohli sledovat balet v přímém přenosu Českou televizí na kanálu ČT Art. Představení bylo také streamováno na piazzetě ND – na divadelním náměstí Václava Havla. Komponovaný večer Kylián – Mosty času vznikl k oslavě české státnosti a výročí 100 let vzniku Československé republiky. Vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918 je symbolem svobody a demokracie. Na počest těchto oslav vybral Jiří Kylián svá čtyři díla – Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců.

foto ze zkoušky

Jiří Kylián je jedním z nejuznávanějších českých umělců, a to v celosvětovém měřítku. Kyliánova cesta k tanci vedla od akrobacie přes baletní přípravku Národního divadla na Taneční konzervatoř. Obdržel stipendium na Královské baletní škole v Londýně, kde došlo ke klíčovému setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá v Stuttgartském baletu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluuvedení Nizozemského tanečního divadla (NDT) v Haagu a dále byl v roce po úspěchu baletu Sinfonietta jmenován uměleckým ředitelem NDT. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, už jednoznačně vynesla souboru mezinárodní věhlas. Po období příklonu k abstraktnímu stylu v 80. letech jeho tvorbu zásadně ovlivnilo setkání s domorodci v Austrálii. Jiří Kylián odešel z pozice uměleckého ředitele NDT v roce 1999, ale zůstal ještě rezidenčním choreografem skupiny. Od 70. let vytvořil stovku baletů, z nichž tři čtvrtiny byly právě pro NDT. Je držitelem mnoha ocenění, včetně Ceny Nižinského udělené v Monte Carlu, nebo francouzského řádu Čestné legie. Kyliánovo choreografické dílo je v Česku známé právě díky Národnímu divadlu v Praze. V minulosti uvedlo ND choreografie Návrat do neznámé země, Stamping Ground, Sinfonietta, Polní mše, Dítě a kouzla, Petite Mort nebo Last Touch.

Věhlas ve světě přinesla Jiřímu Kyliánovi právě Žalmová symfonie, kterou vytvořil v roce 1978 pro Nederlands Dans Theater, a to na hudbu Igora Stravinského. Je o vztahu člověka ke společnosti, ale i k sobě samému. Zároveň se vyjevují vztahy mezi mužem a ženou, celé dílo má hlubší spirituální rozměr. Všechny aspekty choreografie skvěle ztvárnil Michal Štípa, který na jevišti vynikal nejen svou vysokou postavou a šarmem, ale především svým pojetím role, které bylo jak po technické, tak výrazové stránce vynikající. Jeho partnerku ztvárnila Radka Příhodová, která tančila lehce a v některých variacích vynikaly její dlouhé linie. Další výrazný pár tvořila Nikola Márová s Federicem Ievolim, kteří představili dynamický a harmonický duet. Nikola Márová předvedla precizní výkon, divákům odhalila svoji niternou polohu. Celou choreografii podtrhovala Stravinského hudba v podání orchestru a smíšeného pěveckého sboru ND. Důležitou roli sehrála v Žalmové symfonii také scénografie, pozadí scény tvořilo téměř sto orientálních koberců, které představovaly jeden lidský život a jeho duchovní význam.

Choreografie Bella Figura vznikla před více než 20 lety pro Nederlands Dans Theater a od té doby je považována za umělecký milník v díle Jiřího Kyliána. Bella Figura v italštině znamená nejen „krásné tělo“, ale také „udržení vzhledu“ – něco, co tanečníci neustále dělají. Kylián se v této choreografii ponořil do šedé zóny – oblastí mezi hraním a tím, kdy jsme sami sebou, uměním a umělostí, sny a skutečností. V této choreografii svůj um předvádí pět tanečnic a tři pánské protějšky. Tato choreografie měla spád, jednotlivé variace byly barvitě a hravě zpracovány. Tanec pohybující se mezi snem a realitou se snažil v divákovi vzbudit jeho představivost. V hlubší rovině mělo dílo odhalit nitro člověka, aby tak mohl žít naplno. Tyto pocity vyvolávaly subtilní sólistky baletu Národního divadla, které pouze v červených sukních a nasvícené ostrým světlem odhalovaly vše. Všechny ženské představitelky dospěly na samou podstatu svých rolí a byly po všech stránkách exceletní: Abigail Bushnell,  Aya Watanabe, Miho Ogimoto , Alina Nanu, Ayaka Fujii. Tanečníci Patrik Holeček, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát  a Giovanni Rotolo jim byli skvělými partnery a vedle subtilních žen působili tito tanečníci velmi mužsky a animálně, což ještě zvýrazňovalo genderovou odlišnost. Tato Kyliánova choreografie byla krásným až dojemným zážitkem.

Dílo Petite Mort mělo světovou premiéru na Salzburském festivalu v roce 1991 a soubor American Ballet Theatre Company tento balet poprvé uvedl v New Yorku 30. října 2003.  Petite mort  (Malá smrt) znamená v češtině orgasmus. Jedná se o smyslnou, ale ne sexuální choreografii.  V této choreografii není příběh, nebo dramatická linka. Divák by zde měl hledat spíše symboliku. „Agrese, sexualita, energie, klid, kultivovaná nesmyslnost lidského konání zde hrají hlavní roli,“  řekl Kylián o choreografii.
Tento kus byl postaven pro šest žen, šest mužů a šest fleretů. Kordy zde fungují jako tanečníci, jako partneři z masa a kostí, kteří působí někdy zarputileji a zákeřněji než lidé. Mužští tanečníci si vymezují kordy svoje teritorium. Milostný nádech působí v náročných eroticky zaměřených duetech. Po napínavém začátku se rozvinula dynamická hra, kterou podtrhuje Mozartova hudba. Ženy i muži se objevují na jevišti v klouzavých černých krinolínách. Občas probleskuje v choreografii humorná stránka, která odlehčuje její existenciální podstatu. Pokud nejde o život, tak nejde o nic, což potvrzuje i ve své roli Ondřej Vinklát, který ztratí ošacení a zůstává na jevišti nahý, ale bere to s nadhledem a vtipem.

Humorná choreografie Šest tanců (Sechs Tänze) vznikla v roce 1999 a pracuje s představou tanečníků coby loutek v dětském divadélku, osm tanečníků se ocitne v imaginárním světě vykonstruovaném poté, co si Kylián přečetl výbor dopisů, které psal Mozart své ženě Konstanci. Stejně jako dopisy, jež jsou hravé až lascivní, působí i choreografie, kterou skvěle ztvárnilo osm tanečníků a tanečnic.  Především Leila Labiodová, Klára Jelinková a Morgan Lanoue byly rozverné a radostné, po technické stránce bravurní s lehkostí jim vlastní. Kostýmy i líčení tanečníků bylo zasazené do osmnáctého století, což podtrhuje mozartovskou dobu a její naladění. Celé představení zakončila tato veselá třešnička na dortu.

Symphony of Psalms (Žalmová symfonie)

Choreografie: Jiří Kylián

Asistent choreografie: Patrick Delcroix

Hudba: Igor Stravinskij

Kostýmy: Joop Stokvis

Scéna: William Katz

Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort

Redesign: Kees Tjebbes

Bella Figura

Choreografie a scéna: Jiří Kylián

Asistent choreografie: Cora Bos Kroese

Hudba: Lukas Foss, Giovanni Battista Pergolesi, Alessandro Marcello, Antonio Vivaldi, Giuseppe Torelli

Kostýmy: Joke Visser

Světelný design: Kees Tjebbes

Baletní mistr: Jan Kodet, Tereza Podařilová

Petite Mort

Choreografie a scéna: Jiří Kylián

Asistent choreografie: Roslyn Anderson

Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Kostýmy: Joke Visser

Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort

Redesign: Kees Tjebbes

Baletní mistr: Jiří Kodym, Tereza Podařilová

Sechs Tänze (Šest tanců)

Choreografie, scéna a kostýmy: Jiří Kylián

Asistent choreografie: Roslyn Anderson

Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort

Redesign: Kees Tjebbes

Baletní mistr: Nelly Danko, Radek Vrátil

Orchestr a Sbor Opery Národního divadla

Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink

Dirigent: Jaroslav Kyzlink, David Švec

Klavírní sólo: David Švec, Martin Levický, Johanna Haniková

 

Redakce Nenudtese pro vás recenzovala II. premiéru dne 12. 10. 2018.

Foto: Martin Divíšek a Martin Roedl

Podělte se s přáteli: