Pražský komorní balet představil svou nejnovější premiéru – balet Symbióza

V neděli 29. 4. představil v Divadle na Vinohradech Pražský komorní balet premiéru novátorského baletu Symbióza. Dvě originální choreografie Jiřího Pokorného a Lukáše Timuláka nadchly publikum – včetně kritiky.

Balet Symbióza sestává ze dvou ryze postmoderních kompozic, které odrážejí působení Jiřího Kyliána na jejich tvůrce: Jiřího Pokorného (část Svět sedmikrásek) a Lukáše Timuláka (část Prolínání).

Představení, které bylo zároveň uvedeno v rámci Mezinárodního dne tance pod záštitou ministra kultury České republiky Ilji Šmída, Mistra Jiřího Kyliána a velvyslance Nizozemského království pana Kees J. R. Klompenhouwera, vychází z aktuálních témat celosvětového dění a je laděno lyricky a scénicky. Výrazový tanec se silnou expresí a důrazem na preciznost provedení tanečních figur vyžaduje taneční vyzrálost, kterou sólisté PKB jednoznačně prokázali a sklidili za své výkony nadšené divácké ovace.

Zásadní pro oba balety je světelný design (Pavla Beranová), který umocňuje dynamičnost a naléhavost témat a je esenciálním pilířem pro vykreslení scény.

Jiří Pokorný, který jako tanečník prošel dlouholetým angažmá v Nederlands Dans Theater a několik let tančil v souboru kanadské choreografky Crystal Pit, se poslední roky stále intenzivněji věnuje vlastní tvorbě. Jeho nejnovější inscenace s názvem Svět Sedmikrásek se zabývá klimatickými změnami planety, které mohou mít svazující vliv na naši. Pro umělecké ztvárnění námětu se Pokorný inspiroval myšlenkou, že biosféra planety Země představuje symbol věčného pohybu a neustálé proměny jsou opakujícím se koloběhem života v časoprostoru.

Na scéně je vytvořen prostor, který osciluje mezi černou a bílou, typickými barvami pólů jin a yang v rámci východních filozofií, které se opírají o dynamickou sluneční, mužskou energii, a submisivní lunární, ženskou energii. V Pokorného koncepci černá zároveň představuje přijímatele světla, které přetváří v teplo, zatímco bílá světlo reflektuje a vytváří opačný účinek. Pohyb na jevišti identicky vibruje mezi dynamickým rejem a klidným, zenovým plynutím.

Hudební doprovod sestává ze skladeb NilsFrahm a nové kompozice Davidsona Jaconello. Disonance, kakofonie a složité rytmické struktury jsou pro tyto skladby typické a dávají baletu tím dramatičtější a emotivnější ráz.

Druhé choreografie, Prolínání, se zhostil slovenský tanečník a choreograf Lukáš Timulák. Ve své choreografii se zabývá prvky, které jsou v neustálé, vzájemné, prolínající se závislosti a výměně. Základní dichotomii tvoří příroda a životní prostor versus lidské bytosti. Filozofickým pilířem, o který se silně expresivní choreografie opírá, se stává otázka: Jak naše prostředí formujeme a jak jsme jím formováni?

Timulák člověka vnímá jako součást permanentního procesu změny a svou choreografií vyjadřuje skutečnost, že jsme v neustálém pohybu a adaptaci. Tak jako člověk formuje prostředí ke své spokojenosti, formuje prostředí jej. Už samotným bytím, svou existencí, dechem, se podílíme na ustavičném plynutí a pohybu fungování hmotného světa, který vychází z přírodních zákonů.

Za hudební doprovod zvolil Timulák skladby Ivy Bittové, v nichž je znát vliv lidových písní, ale které zároveň představují vrchol hudebního experimentu, a novou kompozici Henryho Vegy. I v tomto případě se jedná o silně expresivní, výmluvnou hudbu, která protkává balet jako stříbrná nit a umocňuje divácké vnímání na podprahové linii.

V duchu postmodernismu a „instantní doby“ je Symbióza synkretickým, perspektivně pluralitním představením, které silně odkazuje k novomilenismu, a je vpravdě pohlcující a vizuálně efektivní. Interpretačních rovin se nabízí mnoho a je na každém diváku, jak se rozhodne obě choreografie dekódovat, jakým jim vdechne význam, nebo zda je přijme jen jako vizuální podívanou impresivních obrazců, které jsou na jevišti spřádány.

Symbióza je výzvou nejen pro taneční, ale i herecké výkony protagonistů. Dynamické změny útvarů na jevišti vyžadují sladěnost tanečníků a nutí je přecházet z jedné emocionální polohy do jiné. Všudypřítomný nádech sklíčenosti vytváří z obou baletů silná dramata o intimním soužití a nejistém hledání vyrovnanosti a opravdovosti.

Reprízy představení a další informace naleznete na: http://prazskykomornibalet.cz/

Napsala: Martina Doležalová