Odvolání v Řeznické aneb rebelie proti zkostnatělosti

Co má společného prostředí fary s červeným vínem a běžeckými botami? Jak mohou tyto tři zdánlivě nesourodé „prvky“ spolu souviset a dávat překvapující smysl?

Pokud vás láká poodhalit roušku nadčasovosti spojující církevní prostředí s prostředím světským a to přímo na divadelních prknech, zajděte na hru Odvolání do Divadla v Řeznické.

Budete doslova vtaženi do zapáleného střetu dvou generačních světů: mladého, výbojného a až vášnivě pošetilého versus středního věku, smířlivého, léty praxe obrušovaného. A to vše na půdě katolického semináře. V roli otce Farleyho exceluje Miroslav Táborský, v roli mladého seminaristy Marka Dolsona autentický Filip Cíl. Na pomyslnou misku vah pokládají tito muži osobní odvahu, nezávislost, ideály a boj za pravdu proti jistotě, pohodlí a jistému životnímu smíření.

Dle slov Filipa Cíle „tato hra nemá vlastně klasický děj, je to setkání dvou chytrých chlapů, z nichž každý má svou vlastní pravdu a navzájem se ovlivní. Potkají se, ovlivní a jdou svým životem dál.“ Mark Dolson se jako jáhen připravující se na kněžskou dráhu ocitne pod ochrannými křídly velmi oblíbeného otce Farleyho. Ten ho má vést, předat mu zkušenosti z praxe faráře a pomoci mu až k jeho prvnímu veřejnému kázání v kostele. Na povrch vyplouvá zkostnatělost církevních institucí a spletité intriky. Snílek a pošetilec Mark je schopen vsadit vše všanc, jen aby dostál svým ideálům o pravdě a čistotě. Slepě neuctívá a nevzhlíží ke svým mentorům, naopak jim svým nestandardním postojem otevírá jiné pohledy na věc i církev obecně. Objevují se kontroverzní témata jako např. homosexualita, ženy v církvi apod.

Divák se na jednu stranu směje, na druhou stranu je mu až hořko ze zrcadel, která se jemu samotnému během představení nastavují. Pokud se do hry necháte opravdu vtáhnout, zjistíte, že si saháte až na dno své duše, do svého vlastního svědomí, do vzpomínek, bytostně se dotýkáte svého postoje k pravdě. A přistihnete se, že si při tom pokládáte mnoho otázek: Do jaké míry nás ovlivňuje prostředí a zadupává v nás opravdové sny a touhy?, Zbyly nám vlastně ještě nějaké?, Jak moc lze bojovat za pravdu, aby to bylo ještě společensky přijatelné a okolím pochopené?

Hra je protkána nevtíravým humorem, někdy překvapí nečekané slovní i „dějové“ hříčky. Oba herci působí autenticky, vzájemný duel si užívají a je to na nich vidět. Máte až pocit, jako by tančili na ledě. Mezi postavami to po celou dobu jiskří, nahrávají si navzájem slovy, gesty a společně tvoří živelný celek, který až do konce představení nepoleví. Dialog má spád, graduje a nenechá vás vydechnout.

Přestože byla hra Odvolání napsána americkým dramatikem Billem C. Davisem už v roce 1980, je vskutku nadčasová a lehce promítnutelná do jakéhokoli prostředí i v dnešní době. Režie a výpravy se ujal sám Miroslav Táborský. Tím, že hru nezatížil nadbytečnými rekvizitami (jednoduchá scéna se stolem, dvěma židlemi a kazatelnou), původní text jen minimálně upravil a srdce vložil do dialogu, zachoval do puntíku pravé poslání hry. Jazyk zůstal přesný, jasný a především bohatý a nadčasový.

Komorní prostředí Divadla v Řeznické k této hře výtečně sedí a atmosféra hry je perfektně podbarvena hudbou od Jana Malíře a Norbiho Kovácse.

Redakce nenudtese.cz pro vás recenzovala představení ze dne 3. 2. 2018

Nejbližší reprízy inscenace: http://www.reznicka.cz/Inscenace/47

Napsala: Lucie Jeschková