Prostory Obecního domu se 10. 1. 2018 proměnily na kinosál. Promítal se první československý oscarový film Obchod na Korze za hudebního doprovodu Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK, který vedl Peter Vrábel. Jedinečná událost odstartovala oslavy 100 let vzniku ČSR, respektive také 25 let vzniku České republiky a Slovenska.
Reprezentativní prostory Obecního domu nebyly zvoleny náhodou. Právě zde vznikla 6. 1. 1918 Tříkrálová deklarace pražských politiků, kde poprvé definovali záměr vytvoření samostatného Československa. A právě v tomto domě připravoval vznik republiky Pánský klub, rakouské vedení předalo moc národnímu výboru a z jeho balkónu byl v říjnu vyhlášen samostatný stát. Byla to v té době největší a nejmodernější budova, a hlavně, na rozdíl od Hradu nebo Rudolfina, nepatřila státu, ale městu, a tak mohla být k dispozici českému politickému hnutí. Slovenský velvyslanec tak přivítal všechny Čechy, Slováky, ale i Maďary na začátku oslav právě zde.
Obchod na korze je prvním československým (a také východoevropským) filmem, který získal v roce 1965 Oscara za cizojazyčný film. Je sedmým společným dílem režisérské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos a jejich čtvrtým filmem, pro který hudební doprovod složil Zdeněk Liška. Snímek byl natočen podle povídky Past od – do té doby málo známého – Ladislava Grosmana, který spolu s oběma režiséry vytvořil také filmový scénář.
Příběh prodchnutý vážným tématem, jakým arizace židovských obchodů v roce 1942 byla, nahlíží na převzetí židovského obchodu vdovy Lautmannové jejím arizátorem, Tonem Brtkem, spíše s laskavým humorem – až do kritické chvíle, kdy se neopodstatněná stupňující nenávist vůči Židům mění v nevyhnutelnou tragédii.
Obecní dům by byl už díky historickým souvislostem vhodným místem k promítání archivního, kultovního filmu, který byl provázen živou hudbou, o níž se postarali pražští filharmonici pod taktovkou Petera Vrábela, za hlasového doprovodu Kühnova smíšeného sboru a se sóly Dalibora Karvaye a Jana Mikuška na housle a cimbál.
Bohužel, k filmu se nedochovaly použitelné samostatné zvukové stopy, jen celkový mix. Proto části, kde kromě hudebního doprovodu byly ve filmu použity jiné zvukové stopy, působily poněkud rušivě, jako němý film.
Střet slovenského a židovského světa probíhá nejen v příběhu odehrávajícím se na plátně, ale také v písních, které ho doprovázejí. Slovenské lidové písně kontrastují s jidiš znějícím z gramofonu paní Lautmannové a noblesní valčík nás provází celým filmem. Jak krásným zážitkem by živá produkce mohla být, dává tušit část doprovázená Kühnovým sborem. Nechybí zde žádné zvukové stopy a obraz na plátně souzní s plným zvukem hudebníků a zpěváků. Cílem samostatné hudební produkce bylo zdůraznit hudební kvality filmu, bohužel při tom ale utrpěl celkový umělecký prožitek.
Živá hudba nepochybně může být obohacením promítaného filmu, ale k tomu je nutné zachovat nebo nahradit všechny zvuky původního filmu a to se, bohužel, v tomto případě ne vždy zdařilo.
I když chyběl nějaký ten krůček k dokonalosti, bylo to bezesporu důstojné zahájení oslav výročí vzniku Československa. Film si i po více než padesáti letech zachovává svou uměleckou hodnotu, nejen pro příběh samotný, ale i díky hereckým výkonům a v neposlední řadě i Liškově skvělému hudebnímu doprovodu.
Napsala: Martina Macháčková
