Bilanční záležitost a obzory otevřené dokořán všem světovým stranám. I tak lze charakterizovat poslední CD známého českého kytaristy a propagátora akustické kytary Stanislava Barka.
Ke svému životnímu jubileu si Barek přizval přátele, mezi nimiž nechybí zpěvačka Martha Elefteriadu, kytarová extra třída Tommy Emmanuel či renomovaný hráč na Chapman Stick Steve Adelson. Od alba nazvaného „Stanislav Barek and Friends“ nelze čekat koncepci, naopak, je trestí všeho, co hudebníkovi za léta přirostlo k srdci. Je esencí toho, co mu hudebně sedí. V neposlední řadě je Barkovo aktuální album důkazem, že hudební přátelství dokáže dělat divy.
Hned na úvod zazní Barkova typická hudební poloha, jak ji známe z alba Ragtime guitar a jiné speciality, které spolu s ním zrealizoval kytarista Adib Ghali. Ten si rovněž v první skladbě Charlese Leslie Johnsona nazvané Dill Pickles Rag zahostoval a jeho aranžmá vyvolalo nostalgicky úsměvnou atmosféru první čtvrtiny 20. století, jež byla zlatou érou ragtime. Následující lidová píseň Ej, padá, padá rosička se kultivovaně nepatetickým zpěvem Marthy Elefteriadu a citlivě brilantními sólovými linkami kytaristů Peppina D´Agostina a Norbiho Kovácse vryje do uší svou ryzí opravdovostí.
Last Steam Engine Train Leo Kottka v Barkově aranžmá je od počátku do konce rozsvícena virtuozitou světové jedničky akustické kytary Tommyho Emannuela. Ten každé skladbě, ať se jedná o blues, jazz, rag či cokoli jiného, okamžitě vdechne svou fascinující muzikantskou spontaneitu, nezměrnou hudební fantazii a nedosažitelnou hráčskou techniku. V jiné roli funguje následující Západ slunce nad Mazatlánem, k níž si Barek přizval skvělého hráče na Chapman Stick Steve Adelsona. Instrumentalista, jehož Barkovi doporučil slovutný světový baskytarista Toni Levin, vyvolal svými meditativními melodickými linkami působivou relaxační atmosféru, v níž je velmi příjemné se zabydlet.
Další ukázkou ryzího kytarového i hudebního humoru je i následující duet Ghaliho a Barka, který je sice svéráznou, leč opravdu zábavnou úpravou známé Jiřinkové polky Bedřicha Smetany. Ukázkou nádherného, poetického kytarového umění je také skladba Svítání, v níž vedle Barka exceluje kytarista Laurence Juber – bývalý člen světoznámé kapely Paula McCartneyho Wings. Pokora, jež čiší z každého tónu této improvizačně mnohotvárné skladby (nalezneme zde i orientální melodickou inspiraci), dokáže pohladit. Ještě před rozkošně vlídným závěrem, dvojice nečekaně rozdmýchá plamínky rytmicky plnokrevným tappingem a bubnováním na kytaru.
Z dalších skladeb zaujme Barkova kompozice Purpurový večer, v níž trochu zbytečně ruší onomatopoické cvrlikání ptactva. Podobné názorné ilustrace považuju za zbytečné, zvlášť když se jedná o kvalitní muziku. Od druhé minuty však soustředěnost zaujme brilantní kytarová práce Jennifer Batten, jež skladbě propůjčila, díky svým bohatě kolorovaným melodickým linkám (které nezapřou vlivy Davida Gilmoura či Phila Keaggyho), velmi sugestivní atmosféru.
Tak trochu interpretačně rozpačitě naopak působí Sonáta opus 2, C-dur pro housle a kytaru Nicolo Paganiniho, v níž po Barkově boku stanul houslista Viktor Mazáček. U této skladby si lze představit daleko lepší souhru, bez prskání špatně dohmátnuté struny u kytary apod. Méně nejistě působí následující hra stejných interpretů v duetu Ferdinanda Carulliho. Opět je však zřejmé, že zde absentuje ona Barkova podvědomá touha v hledání zvukové barvy, feelingu či osobnějšího přístupu k výstavbě frází a celkové hudební tektoniky.
Následující bonusový přídavek naštěstí celý počin vrhá zpět k laskavější, přátelské a zejména humorné rovině a v té je dobré recenzi jeho bilančního CD také zakončit. Převažuje totiž zdaleka to pozitivní, to jest hledání a nalézání vzájemných kytarových i jiných inspirací a působivé instrumentální výkony jednotlivých hostů, včetně hlavního aktéra nahrávky Stanislava Barka. Ten je ve své až buldočí vytrvalosti, morální síle a upřímné, chlapecky mladistvé touze objevovat a nechávat se fascinovat hudbou, nezpochybnitelnou inspirací pro mladší kytarové generace. CD Stanislav Barek and friends vzniklo evidentně z radosti podělit se o ta léta přátelství, zkušeností a zážitků. Jako takové je lze vnímat jako nesporné obohacení tuzemských kytarových vod.
Napsal: Milan Bátor
