I česká muzikálová scéna rozjela start roku 2020 naplno! Již v druhý lednový pátek rozvířili květinoví hippie rošťáci energickou vlnu v oblíbeném muzikálu Vlasy. Obecně známé představení přilákalo davy nadšených kulturních fanoušků všech věkových kategorií. Současné pojetí příběhu od režiséra Šimona Cabana si diváka buď získá, a nebo naopak zcela zklame. Filmové předlohy se Vlasy drží spíše volně a náplň příběhu byla dokořeněna o problémy a trendy mládeže 21. století. Co v moderním hávu nechybí, je nahota, extravagance, drogy, homosexualita a vulgarita.
Původní znění muzikálu z roku 1967 si získalo srdce mnoha hudebních nadšenců po celém světě. Přelomový se stal v mnoha ohledech a otevřel stavidla rockové hudby na americké Broadwayi. Odehráno bylo více jak 1750 repríz a dodnes se řadí mezi nejhranější muzikály všech dob. Libreto a texty známých písní napsali herci James Rado a Gerome Ragni, kteří sami okusili hippie život a mohli čerpat z vlastních prožitků. Taktéž i díky hudbě od Galta MacDermota se mohl zrodit muzikál, který oslavuje svobodu a lásku.
Grandiózní úspěch na Broadwayi se dočkal i filmového zpracování, kterého se ve Spojených státech ujal tou dobou ještě neznámý, avšak vysoce talentovaný Miloš Forman. Český divák získal poprvé příležitost zhlédnout muzikálovou premiéru Vlasů až o téměř 20 let později v tehdejším Divadle Pyramida (souč. GOJA Music Hall).
Hlavní myšlenkou celé inscenace je protest proti falešným a upjatým konvencím rodičů a boj za svobodu. Z celého představení je cítit lehkost, uvolněnost a bezprostřednost v úsudku mladých hipíků, kteří odmítají bezohlednost a nedostatek tolerance k přírodě.
Vlasy v divadle Kalich
Aktuálně se Vlasy hrají v divadle Kalich, kde jsou k vidění i představení jako Robin Hood, Mauglí či Lakomec aj.. Více naleznete zde: https://www.divadlokalich.cz/
Zápletka děje začíná přípravami studentů na jejich maturitní ples. Učitelkou zvolené téma hippies se u teeneagerů v prvopočátku shledává s vlažným přijetím, avšak později zcela propadnou tajům a kouzlům minulé éry, jež s sebou přináší letargii a uvolněnost. Na scéně se od prvních okamžiků představují všichni hlavní protagonisté děje a za doprovodu linoucí se písně Vodnář uvolňují prvotní divákovo napjaté očekávání.
Současné přepracování oživuje někdejší slávu a navíc přidává aktuální perspektivu. V hlavních rolích se publiku představilo několik ostřílených herců, kteří nejsou v muzikálové branži žádnými nováčky. Řeč je jmenovitě o Romanu Tomešovi ztvárňujícího vtipálka Bergera. Nutno podotknout, že Tomeš je výborný zpěvák a své party zvládá levou zadní. Nezalekl se ani výzvy dvojrole Berger/kapitán a dámské publikum jistě ocení i často odhalené části Bergrova vypracovaného těla. Dalším neméně talentovaným je nová tvář divadla Richard Pekárek. Ten oslnil v roli Clauda a stal se zcela nepřehlédnutelným. Jeho čistá energie a osobitý mladistvý vzhled dodaly postavě zcela jiný rozměr. Pohledná Charlotte Doubravová se úspěšně popasovala s rolí Sheily, které vnukla energetického a pozitivního ducha a Michaela Tomešová v roli bláznivé Jeannie okouzlila svým bezprostředním přístupem a pronikavým hlasem.
Bohužel i přes kvalitní výkony herců postrádala první polovina inscenace jasnou dějovou linku a ačkoliv se jedná o novodobé pojetí, které často rozesměje, tak postrádá logiku i pochopení a divák se ztrácí v jednotlivých scénách. Bez znalostí předchozích verzí má sledující problém se zorientovat v dílčích hraných stopách nebo dialozích. Úmorně zdlouhavé jsou taktéž i promluvy studentů se svou třídní, které děj nikam neposouvají a stály by za zkrácení, ne-li úplné vynechání. Za zkrácení by stála i nekonečně se opakující se píseň „Hashish“, která místo navození opojné nálady spíše utlumí vnímání a pozornost sledujícího. Nepochopitelná se zdá i postava kapitána, veterána na vozíčku, která celý děj jen zbytečně překombinovala. První dějství se uzavírá ukončením střední školy a odmaturováním hlavních postav.
Až pokračování ve druhém dějství se více přibližuje k Formanovskému pojetí Vlasů. Hrdinové dospěli a vydávají se každý po své vytyčené cestě. Claude odchází do armády a v posledních dnech své svobody s přáteli pluje na vlně hippies. Parťáci se nakonec za bláznivého plánu Bergera rozhodnou svého přítele vysvobodit na vojenském cvičišti v Nevadě a posléze za finálního „Let the Sunshine In“ se publikum dočkává vrcholného konce a posmutně zamáčkne slzu za nespravedlivým ač realistickým koncem.
Na pódiu zazní zhruba 30 písní s českými, často vtipně alegorizujícími texty, doplněné o fyzicky náročnou choreografii od Petry Parvoničové. O originalitu celkového dojmu se postarala i scénická výprava, která k urychlení a střídání scén elegantně využila úzkých LED projekčních panelů, jež skvěle odrážejí náladu a atmosféru příběhové linky a nezpomalují představení střídáním kulis. K dotvoření celistvosti napomáhaly také vhodně vybrané dokumentární filmové záběry, květinové kostýmy, korálky, čelenky, a to vše v dobových veselých barvách.
I přes nelogiku dějě, překombinovanost a občasnou nesrozumitelnost zpívaných textů nabízí muzikál Vlasy mnoho pozoruhodného a donutí k hlubšímu zamyšlení nad absurditami a pomíjivostí mladistvých počinů.
Představení jsou k vidění opět od 14. února 2020.
Lístky možné k zakoupení zde: https://vstupenky.ticket-art.cz/_sites/kalich/affil-index.php?pg=objednavka&prog=239927&production=6512bd43d9caa6e02c990b0a82652dca
Napsala: Jitka Rychnová
Fotografie: archiv divadla Kalich
You must be logged in to post a comment.