Umělec Karel Meloun, o němž se píše též v Oxfordské encyklopedii, je věrný svým zásadám (často i svérázným) a svému rodnému městu Klášterci nad Ohří, kam za ním zájemci o jeho práci přijíždějí, aby mohli obdivovat jeho tvorbu, ateliér i překrásnou zahradu s jezírkem a menhiry, mezi nimiž nechybí ani „druidský trůn“.
Z ateliéru, kde jsme si povídali o víře, plynutí času a aktuální celospolečenské situaci u čaje, který připravila jeho laskavá žena Máša (s níž žije již padesát let), a kde sochař, restaurátor a kovář nechal uhasit svůj doutník, z ohleduplnosti, že by mi jeho vůně mohla vadit, jsem odcházela s obličejem pozlaceným čtyřiadvacetikarátovým zlatem, které měl umělec připravené na stole k práci na svém nejnovějším díle: „Klášterecké Madoně s Ježíškem z Agary a Ciboušova“.
Inu, požehnání od Kelta (což má Karel Meloun doloženo i genetickou analýzou), možná tedy i druida, se neodmítá…
V rámci výročí let 1939 a 1989 probíhají po celé České republice v letošním roce nejrůznější akce, které bilancují především uplynulých třicet let. V chomutovském kostele sv. Kateřiny je aktuálně (do února) k vidění Váš „Obelisk pravdy a lásky JHVH“, na němž je zachycen též unikátní otisk dlaně Václava Havla pořízený 12. 2. 1999 při oficiální návštěvě čerstvě zvoleného prezidenta v Chomutově. O tom, jak jste otisk získal, jste již v médiích hovořil, ale mě by zajímal netradiční název, který jste pro obelisk zvolil, hlubší geneze díla a také Váš pohled na těch uplynulých třicet let…
Jsem Havloid, Pražská kavárna a příznivec sdružení Ztohoven (pozn. redakce: česká diverzně-umělecká skupina, čítající cca 120 umělců, zabývajících se undegroundem, performancí, reklamou a mediálním objektem; někdy bývá název též uváděn posměšně jako 100 hoven). Bolševik, invaze v 68 (kdy jsem napsal barbarsky vápnem na barokní kláštereckou Salla Terenu „Idítě damoj u nas nikakoj kontrarevolucii.“), Sametová a převlékání kabátů. Zažil jsem to všechno. Byl jsem ostatně jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Klášterci a Chomutově. Dostali jsme svobodu, možnost cestovat, NATO a EU. Jenže dneska, ve svých sedmdesáti, třicet let po revoluci, vnímám, že se skrz tvrdé empirické poznání můj optimismus změnil na pesimismus. Komunističtí reprezentanti se otrkali, mají tituly JUDr., mnozí sedí v Parlamentu. Je toho hodně zkaženého, nejen u nás v republice. Nezbývá než věřit – byť coby pesimisté a realisté – že bude lépe. A víru já mám. Prezident chartista sám hlásal zpočátku „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Pak výrok pozměnil na „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Já vnímám Havla jako proroka světské pravdy a lásky. Obelisk nese jeho atributy: dlaň (původně obtisk v modelíně, který jsem odlil do bronzu už před třiceti lety) a podpis se srdcem (zapsané v mém katalogu). Obelisk vlastní má žena Máša, té jsem ho věnoval. Pro mě totiž není tolik záležitostí politickou, jako duchovní.
Většina mé tvorby se opírá o keltskou a biblickou tematiku. Do kostela nechodím; v Bibli je psáno, že Bůh nesídlí v chrámech lidskou rukou stvořených. Ale věřím. I v Písmo, na něž přísahají američtí prezidenti. Hebrejský Tanach zmiňuje JHVH jako Jméno Boží, které bývá mylně překládáno jako Jahve či Jehova, na více než sedmi tisíci místech Bible. Je to nepřeložitelný tetragrammaton (pozn. redakce: mnohé hebrejské pojmy jsou pro jiné jazyky nepřeložitelné ze zásadního důvodu, že hebrejština používá numerický kód, které jiné jazyky neznají; původníhebrejský text navíc ze Jména Božího dochoval pouze zmíněné čtyři konsonanty, žádné vokály, a tak výslovnost těchto čtyř písmen nelze spolehlivě rekonstruovat; z obav ze zneuctění Jména Božího a jako výraz úcty např. Židé tetragrammaton nevyslovují). Je to neměnná láska a pravda.
Vaše víra má tedy blízko ke křesťanství?
Ano. I když si rozhodně nesednu na zadek z nějakého papežence. Někteří z nich se chovají tak, že nedávají ani zdání toho, že v Boha věří. Já věřím v Boha, věřím, že pocházíme z Adama a Evy. Ještě že jako ženy jste jenom ze žebra, jinak byste nás zašlapaly do země! (smích) Vaše kniha Plovoucí po hvězdách, kterou jsem četl, zmiňuje u některých postav jejich intenzivní spojení s božským tvořivým principem. Abych řekl pravdu, i já vnímám, že jsme jako lidé schopni určité komunikace s bohem. Může to být modlitba. Pro mě to bývají často sny. Zdává se mi i o prvním hříchu a jabloni coby Stromu Poznání. A v tom snu všechno dává smysl. Jenže ve stavu bdění funguje náš mozek jenom na 20%. Už v tom jsme nedokonalí. Všechno si nějakým způsobem interpretujeme přes těch svých 20% vědomí. Někteří papeženci tvrdili, že země je placka, přitom v Bibli jasně stojí psáno, že je to „okrouhlík zemský“. Jsou lidé, kteří mají potíže s přijetím pasáže, kde se v Písmu uvádí, že Bůh tvořil šest dní zemi a sedmý den po své práci odpočíval. Ale jak dlouhý je den v pohledu Božím? Víme my, kolik hodin nebo milionů let je jeden den v Božím úhlu pohledu? Proč by nemohli první lidé na zemi mít sedm set dětí, když se dožívali tisíce let? Všechno je uchopitelné. A Bůh nás má rád i nedokonalé. Rozhodně by nás nerozkopal, jak to někteří japonští vědci udělají se svými nedokonalými roboty (smích). V Bibli stojí psáno, že přijde doba, kdy budeme dokonalí, stoprocentní, kdy si budeme hrát se lvy a slony a nikdo nám neublíží. Tohle je moje víra. Že se ten lidský červ přiblíží kapacitě toho, kdo nás stvořil.
Máte víru v záchranu světa, když vidíte, co se děje všude kolem? Požáry v Amazonii a nyní na australském východním pobřeží, Queensland před týdnem bombardovaly kroupy téměř stejně velké jako dlaň, koaly čelí vyhynutí, protože se živí pouze určitým typem eukalyptových stromů, lidé umírají na pomalé zadušení jedovatými látkami ve vzduchu v Dillí, plastu v oceánech přibývá, stupňují se povodně v Benátkách. Spousta míst je ohrožena devastací…
Ano, tohle všechno vnímám, a jak už jsem řekl při svém proslovu při odhalení Obelisku pravdy a lásky JHVH, „svět nezachrání copatá Gréta v čele mladých záškoláků“. Její snahy jsou dvousečné a často ovlivněné osobním prospěchem mnohých dospělých. Ale vezměte si, že před mnoha tisíci lety země přežila zalednění – systém si poradil. A poradí si znovu.
Příroda nepochybně. Ale poradíme si i my jako lidé?
No, to se uvidí. Základem je, aby to tak lidé chtěli. A zatím mám dojem, že to většina lidí ani nechce. Že je to nezajímá, nebo jsou prostě líní. Možná by zabralo, kdyby na pár dní přestaly fungovat všechny počítače. Nicméně, platí: Pravda a láska JHVH. Ta je základem naděje na záchranu lidstva.
Ještě zpátky k obelisku – tohle je údajně již třetí „Obelisk Pravdy a lásky“.
Ano, na náměstí v Chomutově (tam, kde byl otisk ruky pořízen) měl být před lety umístěn obelisk šest a půl metru vysoký, ale nedomluvili jsme se tehdy s představiteli města. Takže tím padl projekt číslo 1. Obelisk číslo II byl realizován jako charitativní dar Klinice Dr. Pírka v Mladé Boleslavi. A obelisk III., zase trochu jiný, je aktuálně k vidění v chomutovském kostele sv. Kateřiny, ale patří mé ženě, jak už jsem zmínil, a je otázkou, zda ta ho někdy prodá…
A jaká by byla vyvolávací cena takového díla?
To jste první, kdo se ptá. Určil jsem ji na sedm milionů. Z principu i proto, aby to hned někdo nechtěl koupit (smích).
Zmínil jste charitativní dar Klinice Dr. Pírka. Podporujete nějakou charitu pravidelně?
Dříve jsem pravidelně svou tvorbou přispíval na Fond ohrožených dětí, Klokánek. Když mě někdo s podobnou prosbou osloví, jsem ochotný uvážit, jak mohu pomoci.
Já jsem původně rodačka z Klášterce, která odsud odešla někdy ve svých osmnácti, devatenácti. Jsem světoběžník a kosmopolita a tím více obdivuji skutečnost, že Vy sám přesně víte, kde je Vaše místo, jste věrný svým kořenům a přijímáte je se všemi klady i zápory, kterými Vás posouvají životem. Prozraďte mi, jak to děláte?
Copak Vy nevidíte, jak je tu krásně? (smích). To je genius loci zkrátka. To se všeobecně ví, že už Karel IV. tu nechával v Krušných horách těžit jaspis a ametyst hojně prorostlý křemenem. Podle Písma tyto drahokamy tvořily základní kameny k hradbám nebeského Jeruzaléma. Karel IV. jimi nechal vyzdobit Karlštejn, kapli Sv. Kříže, i chrám sv. Víta. Tehdy se tvrdilo, že kde se kameny naleznou, tam je biblický Nový Jeruzalém. A kdyby to nestačilo, vezměte v potaz, že Hus napsal svou Postilu krátce poté, co pobýval čtvrt roku u Mikuláše Augustina na nedalekém Egerberku (pozn. redakce: zřícenina hradu nad vesnicí Lestkov). V blízké Kadani žil Mikuláš z Kadaně, který v roce 1410 sestavil světoznámý Staroměstský orloj (pozn. redakce: Karel Meloun strávil několik dní na pražském orloji u orlojníka Petra Skály, aby mohl sám vytvořit orloj pro město Kadaň jako poctu Mikulášovi). A takhle bych mohl jmenovat dál a dál. Ale za mě je podstatný už ten zdejší kámen. Pracuju s ním. Znám jeho sílu. Tohle těžko najdete jinde. Aktuálně s těmito kameny pracuji na své soše Klášterecká Madona s Ježíškem z Agary a Ciboušova. Ústřední kámen pochází z řeky Ohře, keltsky Agary, drahokamy na korunkách Madony a Ježíška z Ciboušova.
Líbí se mi jejich obličeje, prosté, jednoduché, pouze náznak nosu, nic víc.
To jsem se nechal inspirovat nálezem jedné Madony v Peru. Náznak je často postačující.
Nemohu se nezeptat: zmínil jste sám mou poslední knihu „Plovoucí po hvězdách“, v níž se v povídce „Mezi horami“ píše i o Vás a klášterecké umělkyni Jitce Kůsové. Jak se Vám povídka líbila a jak vycházíte s Jitkou?
Jitky si vážím, a to i přesto, že často říkám, že jakákoli žena je mi bližší jako něžná malířka vonící terpentýnem než drsoňka, která tvaruje pískovec a má písek kdo ví kde všude (smích). Z regionálních umělců je mi velmi blízký Herbert Kisza, pojí nás i ta záliba v keltské tematice. A kniha se mi líbila, jen jsem si říkal, jak jsem četl: „Proboha, jestli si tohle z devadesáti procent ta holka prožila – hlavně s těmi chlapy – tak to musí mít nešťastnej život.“ Ale pak jsem se někde dozvěděl, že prý si za sebe a okolí berete do fabulace příběhů jenom dvacet procent reality, tak to mě uklidnilo (smích).
Mimo záznam jsme si s Karlem Melounem povídali ještě dlouho… o jeho setkání s dalšími známými kolegy z umělecké branže, o tom, jak si před lety klient z Holandska přijel nechat vyrobit kovaná vrata ke své vile a měl naprostou důvěru v umělcovy kvality, takže zaplatil celou částku předem, aniž by kdy viděl a schválil, jak pokračuje jeho zakázka, o tom, jak Karlovi téměř utrhlo srdce, když z jeho ulice zmizely dva zdravé stromy, které s ním vyrůstaly, o králi Artušovi a jeho rytířích, o mezilidských vztazích, o cestování. Vždycky mě mrzí, že se do článků prostě „nevejde všechno“, ale věřím, že to důležité tu stojí psáno, doslova černé na bílém…
You must be logged in to post a comment.