Lenny Kravitz nabil Prahu pozitivními vibracemi a dokonalou hudební performancí

Včera vystoupil v pražské O2 areně americký multi-instrumentalista, zpěvák, skladatel a držitel čtyř po sobě jdoucích Grammy – Lenny Kravitz.

Teprve druhá zastávka evropského turné k novému albu „Raise Vibration“, jež vyjde v září, byla dokonalou souhrou pěveckého talentu, který Lenny prokázal ve všech hitech, kde nezazněl falešný tón, obdivuhodné harmonie hudebníků, kteří s Lennym vystoupili a které Lenny v závěru večera s citem s vděkem představil, a téměř šamanské energie, jíž umělec s ukrajinsko-bahamskými a židovskými kořeny podpořil nejen svým neuvěřitelným tancem a boho oděvem, ale také scénou, které dominovalo pozadí působící bez osvětlení) jako vnitřek potní chýše, před nímž se nacházely dva vysoké rohy tvarující bránu, v níž se Lenny objevil při startu koncertu, poté, co jeden z asistentů zapálil v popředí stage v ohromné sakrální míse dvě hrsti vonných tyčinek, jejichž vůně během několika minut zaplnila celou industriální halu.

Jako předkapela vystoupila anglická soul funková formace MF Robots, která v říjnu vystoupí v Praze na samostatném koncertě. Svým hodně kvalitním funky diváky dobře připravili na hlavní hvězdu, ovšem z hlediska pořadatelů akce bylo nevydařené téměř tři čtvrtě hodinové čekání na Lennyho poté, co předkapela dohrála, a halou se mnohokrát ozývalo nesouhlasné pískání.

Když na stage konečně nastoupil Lenny Kravitz, rozlila se kromě vůně tyčinek halou novinka We Can Get It All Together, po níž následovala slavná American Woman, k níž Lenny přidal vynikající reggae úpravu a v závěru citoval píseň Boba Marleyho Get Up, Stand Up. Zpěvák, skladatel, herec a producent, jehož „retro“ styl spojuje rock, soul, funky, reggae, hard rock, psychedelic i folk tak přilnavě podpořil své heslo: „Nechci sledovat trendy nebo dělat, co si lidé myslí, že mám dělat. Vždy jsem dělal hudbu, která ze mě přirozeně vycházela.“

Kravitz, který zatím vydal deset studiových alb, se na koncertu obešel bez projekcí i obrazovek, pouze se světelnými efekty a kouřovými gejzíry. Svým temperamentem a naladěním si ovšem halu podmanil bez těchto technologických vymožeností. Jeho hudba a zpěv zkrátka mluví za svou vlastní kvalitu.

V průběhu koncertu zazněly hity jako It Ain’t Over ‚Til It’s Over, Are You Gonna Go My Way, I Belong to You nebo Fly Away z desky z roku 1998 označené číslicí 5, za kterou Kravitz získal dvě ceny Grammy. Kravitz uvedl i skvělou funkovou novinku z nového, slibného alba – Low, v níž jsou i studiově použité vokály Michaela Jacksona. Třetí a poslední ze singlů z nového alba, tkeré Lenny uvedl, It’s Enough, naznačil, že se deska Raise Vibration bude zabývat i globálními problémy. Obě skladby z chystaného alba získávají další rozměr i díky bývalé spoluhráčce Davida Bowieho, populární baskytaristce Gail Ann Dorsey, která po příležitostné studiové spolupráci u Kravitze, zdá se, zůstává nastálo.

Čtyřiapadesátiletý hudebník, který v závěru večera zavtipkoval, že mu je teprve 32, když představoval kapelu a došlo mu, že s ním někteří hudebníci (například excelentní Craig Ross) spolupracují již 28 let, neztrácí ze své vitality a temperamentu. Energií nabitý a po počátečních potížích s ústředním mikrofonem také výborně nazvučený dvouhodinový koncert zdvihl celou, osmi tisíci diváky zaplněnou halu ze sedadel a to zejména ve chvíli, kdy v průběhu Let Love Rule, kterou uvedl jako modlitbu za lásku mezi všemi bytostmi, Lenny vyrazil mezi davy a prošel se mezi diváky takřka až na druhý konec haly. Tím, že se nápěv snad deset minut opakoval jako mantra, získal koncert téměř spirituální dimenzi, kterou Lenny podporoval celý večer svými komentáři typu: „Pojďme se dívat jeden druhému do očí, prožívat dobré i zlé na křižovatkách života, ale chápat, že láska je pořád s námi a v nás.“

Nadšení diváci nepustili newyorského rodáka bez přídavků, které Lenny uvedl pro jistotu hned tři, z nichž prvním se stala romantická balada I’ll Be Waiting, jíž Lenny odehrál na piano, čímž připomněl, že není jen famózní kytarista a že jeho hudební všestrannost právem zasluhuje uznání a respekt.

Napsala: Martina Doležalová

 

Podělte se s přáteli: