Dvoudenní show oslavuje od včerejška španělský zpěvák a hudebník své 43. narozeniny v Praze s fanoušky z celé Evropy. Včerejší koncert téměř vyprodané O2 areny byl nabitý zpěvákovými hity, perkusemi, divokým tancem latino tanečnic, působivými projekcemi a dynamickým světelným designem.
Předskokany očekávané hvězdy, které se podařilo vyprodat O2 arenu hned dva dny za sebou, se stalo duo DJ´s, které diváci příliš neocenili. Halou se často neslo nesouhlasné pískání a to hlavně proto, že bylo několikrát ohlášeno, že následující skladba už je opravdu poslední a přitom se vždy ukázalo, že hlavní star ještě není ready a DJ´s musí hrát dál – a to podivný mix, který kombinoval s neprofesionálními přechody a technickými chybami Mash-up Red Hot Chili Peppers s Jay-Zm, remix Wonderwall s ohranou Britney a dokonce dvakrát došlo na The Chainsmokers. Žádná gradace, natož klimax. Žádné plynutí, jen opakování: „Jump with us.“, jako kdyby snad byl důvod.
Po útrpné hodince na stage konečně nastoupil Enrique! I když syn legendárního Julia Iglesia a filipínské modelky Isabely Preyslerové nevynikal dokonalým interpretačním uměním svých písní live a choreografie jinak působivé, o světelné efekty se opírající, dvouhodinové show byla omezena na zpěvákovy četné poskoky, gesta a přebíhání pódia od jednoho konce ke druhému, fanoušci i fanynky byli nadšení.
„Král latinského popu“, jak je milovník kšiltovek a upnutého oblečení občas označován, totiž nemusí na koncertech prokazovat vynikající a pestrou pěveckou zdatnost a široký rozsah, jeho fanouškům stačí napojit se na jeho temperament, srdečný úsměv a živelné pohyby a plynou na jedné vlně.
Stage byla důmyslně uzpůsobena tak, že po molu mohl zpěvák i jeho band přejít ke zvukařskému pultu, kolem nějž bylo vytvořeno další, komorní, „akustické“ pódium, kde zpěvák zazpíval několik svých hitů ve španělštině – a jejich intimní „unplugged“ interpretací prokázal, že povídačky o tom, že zpívat neumí, jsou zkrátka jen povídačkami – a kam pozval dva fanoušky z publika, gay pár z Norska, s nímž si připil na Prahu.
I když náročnější tóny a refrény svých písní nechal Enrique (mimochodem celý večer bojující s in-ear odposlechy) spíše odzpívat publikum a své vokalisty, nezdálo se, že by to publiku příliš vadilo, hlavně, když si mohli na Enriqua sáhnout a vidět ho „v akci“ a live. S ústřední vokalistkou si pak na komorním stage střihl i baladu Loco, kterou odzbrojil ty, kteří by chtěli tvrdit, že tenhle fešák neumí vůbec zpívat.
Iglesias, který si v roce 2003 zahrál s Antoniem Banderasem, Salmou Hayekovou a Johnnym Deppem ve snímku Tenkrát v Mexiku a jako host se objevil v několika seriálech, během komunikace s diváky uplatnil svůj herecký talent. Jak bývá Enriqeovým zvykem, užíval si kontakt s publikem a neustále vcházel z krajů stage k němu, aby mohl tu a tam přijmout dárek, obejmout, podat ruku, vyfotit na něčí mobil selfie, poslat vzdušný polibek a svůj jedinečný, emblematický úsměv. Držitel Grammy za nejlepší latinské popové album z roku 1995 si diváky touto neutuchající snahou získal stejně jako v roce 2016 na koncertě v pražských Holešovicích.
V úvodu koncertu Enrique uvedl své starší písně I’m a Freak či I Like How It Feels, které s ním odzpívala značná část přítomných. V průběhu vystoupení pak nabídl i své notoricky známé hitovky jako Bailando, Subeme la Radio, či slavné Bailamos, které nahrál pro soundtrack k filmu Willa Smithe Wild Wild West.
Přítel Anny Kournikové a čerstvý otec dvojčat se svým týmem pro dramaturgii koncertu zvolil i poněkud netradiční schéma úvodů k vlastním hitům: před Bailamos se objevilo intro z Shape Of You Eda Sheerana, před Tonight (I’m Lovin You) úryvek Seven Nation Army a v jiné fázi koncertu dokonce kytarový nápěv z Wicked Game.
Koncert byl zakončen hitem I Like It. Diváci stojící blízko pódia byli ožeháváni plameny z plamenometů a chladem z ledových fontán fungujících na bázi kapalného dusíku, vzduchem poletovaly nafukovací balóny s Enriqeovými iniciálami a bílé konfety, byla to zkrátka rozlučka jaksepatří, kterou zpěvák zakončil slovy: „See you tomorrow. It´s my birthday!“ (Na viděnou zítra. To jsou moje narozeniny.)
Napsala: Martina Doležalová
Foto: Radomír Stošek
You must be logged in to post a comment.