Redaktorka Lucie Jeschková, která pro vás na webu nenudtese.cz recenzovala inscenaci Odvolání v Divadle v Řeznické ze dne 3. 2. 2018, po představení vyzpovídala Filipa Cíle, jenž ve hře představuje Marka Dolsona. Náš portál vám nabízí unikátní rozhovor reflektující Filipovy niterné pocity a myšlenky týkající se této inscenace.
Představení Odvolání se hraje v Divadle v Řeznické více než rok (od listopadu 2016). Je pro Tebe představení po tolikátém opakování už rutina, nebo si v něm nacházíš pro sebe stále něco nového?
Toto představení rutina být ani nemůže. Mirek už tenkrát předvídal, že to bude druh představení, které dozrává, že teprve s 20. reprízou budeme mít obraz diváků, na co se dá reagovat, jaké vtipy je osloví. Nejsou tu nějaké zvláštní dekorace – jen stůl, 2 židle, kazatelna. Je to především dialog dvou chytrých chlapů a dialog nikdy není stejný. Každé představení je něčím jedinečné.
Je Ti blízké církevní prostředí hry?
Zčásti. Jsem sice ateista, ale absolutně respektuji jakoukoli víru, v cokoli. Tím, že dělám folklór a zajímám se o lidovou muziku a tradice, tak chápu i to, jak to bylo dřív. Jak se lidé chovali na zábavách, k čemu inklinovali, co si zpívali na polích, vždy se k něčemu upínali, k něčemu tíhli, bylo to určité pojítko. Kostel automaticky v lidech vyvolává určitý strach, ale i respekt. Já k tomu mám obrovský respekt. Chápu i další souvislosti a rozumím tomu, jak to bylo dřív. A to je myslím pro mě i lehká výhoda.
Psali o Tobě, že se evidentně ztotožňuješ se svou postavou. Je to pravda?
Přiznám se, že jsem měl radost, že se přestalo zkoušet a že se už bude „jen“ hrát. Čím častěji jsem zkoušel a trénoval jakýmkoli způsobem Marka Dolsona, tak tím víc jsem zjišťoval, že se s postavou srovnávám. V mnoha věcech jsem byl opravdu stejný jako Mark. Raději si „urvat držku“ a běžet proti zdi jen za cenu toho, že mám pravdu. Samozřejmě tím ale člověk spáchá krásnou, něžnou a poetickou sebevraždu a je to k ničemu. No a podobných věcí bylo víc. Jsem opravdu rád, že jsem to přestal zkoušet, protože nevím, co by se stalo dál, kdybych ještě zjišťoval, co všechno jsem dřív dělal. V životě jsem neměl čest pracovat s postavou, které bych tolik rozuměl!
Co bylo pro Tebe v této hře největší výzvou?
Hrát s Mirkem Táborským hodinu a půl vkuse v Divadle v Řeznické. Celé to představení je jedna velká výzva.
Jaký moment je v této hře pro Tebe nejzajímavější? Máš nějaký oblíbený, který si vyloženě užíváš, bavíš se jím?
Celý děj i příběh jsou nádherné. Během hry mě baví ta legrace, je pro mě opravdu vzácná. Když se lidé smějí vtipům, které nejsou prvoplánové. A nejvíc mě baví to první Markovo kázání.
Tři slova, která podle Tebe vystihují tuto hru.
Dialog, duet a duel.
Jaký typ diváka bys nejraději chtěl přilákat na toto představení? Jakou věkovou kategorii?
Tohle je takové multigenerační divadlo. A tato hra by zrovna mohla oslovit úplně každého. Nevidím důvod, proč by tomu tak být nemělo. To prostředí i děj jsou absolutně přenositelné. Takto si může povídat zednický mistr s učedníkem, může to být stejně tak v právnické firmě – šéf křičet na pohůnka. Tím, že se tomu dá kulisa katolického semináře, fary, tak se některá témata ještě o to víc zdůrazní, například otázka homosexuality. Může to oslovit úplně kohokoli.
Odvolání versus Útěky. Co je Ti bližší? (pozn.: Filip Cíl hraje v Divadle v Řeznické v těchto dvou hrách.)
Rukopis obou her je dost podobný, jsou od stejného autora. Jsou psané na základě toho, co se opravdu autorovi stalo. Pro mě je cennější Odvolání, protože si mě k sobě vybral sám Mirek.
Minulý rok bylo avizováno, že má přiletět do České republiky sám americký autor Bill C. Davis a zhlédnout obě představení. Dorazil autor v listopadu 2017 na premiéru hry Útěky?
Ano, přiletěl v listopadu. Byl to týden, kdy se hrálo v úterý Odvolání a ve čtvrtek premiéra Útěků. Po celý týden tu měl připravený program v Praze, měl tu diskuzní fóra. Pro mě největší odměna byla ta, když nám autor hry řekl, že jsme se na 95% shodli s jeho představou o tom, jak by to mělo vypadat. Jsem na nás pyšný, že jsme dokázali to, že sám autor poznal naší energii, která z toho doufám čišela, a ocenil to. A to se Odvolání hraje v Římě, Barceloně, Stockholmu, v obrovských divadlech. Říkal, že nebyl v menším divadle a že to k tomu představení naprosto sedí. Pochválil obě představení, x hodin jsme si o každém povídali.
Máš nějaký vzkaz pro budoucí diváky? Osobní vzkaz od Filipa Cíle?
Kromě „Přijďte“? Nenechte se zmást tím, že to je prostředí katolického semináře. Je to o tom, jak se kdo promítne do věku, do kterého se chce promítnout. Jestli se chcete promítnout do čtyřiceti/padesátiletého chlapa, nebo do dvacetiletého kluka. Ať si každý v hlavě vzpomene, jaký byl, když byl mladý. Mimo jiné si myslím, že otec Farley je Mark Dolson za 25 let. Úplně stejný! Tato hra není odpovědí na žádnou otázku, kterou byste si chtěli položit. Ale třeba vám to pomůže rozšířit otázky, které si neumíte pojmenovat.
Nejbližší reprízy inscenace: http://www.reznicka.cz/Inscenace/47
Autorka rozhovoru: Lucie Jeschková