V červnu 2017 představilo pražské divadlo Studio DVA na vyšehradské Letní scéně premiéru komedie divácky oblíbeného autora Patrika Hartla – Líbánky na Jadranu. O tom, že se okamžitě stane diváckým hitem, nebylo pochyb nejen proto, že byla uvedena právě v přilnavých letních měsících, či proto, že ústřední herecké duo tvoří Holubová a Klepl, ale především proto, že českému diváku nastavuje zrcadlo, které reflektuje způsob českého masového cestování k moři i mnohé otázky partnerského soužití.
Hra určená pro dva páry herců, jejichž reálná křestní jména Hartl coby autor i režisér ponechal i postavám, jež ztvárňují, na jevišti propojuje zhruba pětapadesátileté manžele, které představuje Eva Holubová (Hartlova oblíbenkyně, která ve Studiu DVA exceluje v jeho hře Hvězda) a Bohumil Klepl, a jejich o třicet let mladší duplikáty, prozatím nesezdané a bezdětné, Mariku (Šoposká) a Václava (Jílek).
Příběh hry je vcelku prostý: manželé Eva a Bob vyjíždějí (s typickými připomínkami typu: „Netahej toho tolik, zase si strhneš záda!“ či „Máš všechno, co je na seznamu?“) svým osobním vozem na čtrnáctidenní dovolenou v chorvatském kempu u moře (kde nebyli už pár desítek let), aby si připomněli svou někdejší svatební cestu a připravili se tak na blížící se důchodové soužití, kdy spolu budou muset trávit každý den. Učitelka češtiny a dějepisu, Eva, si tentokrát na cestu nebere žádné knihy, protože si chce vyzkoušet, zda si budou schopni s Bobem čtrnáct dní povídat. Bob, který nesnáší horko, je z cesty už předem zneklidněný a není divu, že záhy vyvstanou mezi ním a Evou snadno predikovatelné otázky týkající se věrnosti v manželství či strach z dlouhého období společně tráveného času.
Marika a Vašek, mladí, neklidní, rozjaření a životem nesemletí, jsou zrcadlícím a zrcadleným protikladem ke zmíněnému staršímu páru, vedle nějž si jsou shodou okolností nuceni postavit svůj stan (což je sama o sobě scéna, které některé diváky přivedla k salvě smíchu, jelikož si jednak bere na paškál tradiční neshody partnerů při zdlouhavém procesu stavění stanu a druhak konfrontuje tento proces s novými, moderními, pro mladší ročníky běžnými samostavěcími či sekundovými pop-up stany).
V romantické komedii se díky setkání těchto dvou párů rozvíjejí vcelku důvtipné dialogy, které Hartl jako tradičně staví na situacích „ze života“, takže se diváci mohou s leckterými scénami a pocity snadno ztotožnit, například když se učitelka Eva, poněkud vyhořelá (nejen pracovně) ptá Boba, zda ji „má ještě rád“, nebo jen prosí, aby jí řekl „něco hezkýho“. Efekt divácké „personalizace“ je umocněn momenty, kdy divák slyší, co si daná postava myslí, díky využití zvukového záznamu. Do převážně humorné osnovy tu a tam zaletí nostalgická nota, někdy i velmi vážná, která probouzí v divácích zvláštní otazníky v ohledu na jejich vlastní životy a partnerská soužití.
Hartl záměrně staví dialogy tak, aby se v nich diváci „našli“ a spoléhá na to, že publikum, které se neprotne s životem Evy a Boba, se „uvidí“ v Marice a Vaškovi. Prostor pro plasticitu osobnosti ponechává především Vaškovi, nedostudovanému, vcelku laskavému a férovému klukovi, který si raději zvolí výškové práce, kde „hraje sám za sebe a nemusí nikoho poslouchat“, než by se podvolil autoritám na univerzitě. Je sice trochu nezodpovědný a zůstává otázkou, proč že má vlastně Mariku rád, ale pro Hartla je důležité, že ji prostě má rád, a to natolik, aby vzdal horské treky s kamarády a vydal se raději na nudnou „ležící“ dovolenou u moře, kam chce jet Marika (byť si aspoň prosadí, že pojedou stopem).
Zatímco se staršímu páru na typické dovolené v přecpaném chorvatském kempu, kam si Eva a Bob dovezou vlastní jídlo a kde v jejich základním vybavení (a tudíž ani rekvizitách) nechybí gril na makrely, „vychytané“ baterky, šnorchly a ploutve, na pozadí humorných, někdy až groteskních a trochu škodolibých scén otevírá linka hluboké důvěry, sepjetí a skutečné lásky, mladší pár si teprve zkouší, co spolu všechno snese a zda se vzájemně jenom baví nebo míří na vyšší metu případného partnerského soužití, kde jsou kompromisy a přetavené sny rutinní realitou. Dá se říci, že mladý pár si prožívá to, co si před třiceti lety prožívali Eva s Bobem a to v klimatu, které se neodmyslitelně pojí s alkoholem, resortovými diskotékami, jejichž repertoár uvízl v hudbě osmdesátek, a povídáním si s mořem, jež v Hartlově koncepci supluje roli božského vědomí a moci. Moře je navíc symbolicky umístěné v prostorách hlediště, což umožňuje hercům často důmyslný kontakt s diváky.
Holubová a Klepl se jako manželský pár cestující na dovolenou již potkali ve Vejdělkově komedii Účastníci zájezdu (natočené podle původního Vieweghova románu). Jsou sehraným a šikovným hereckým párem, který k sobě dobře pasuje. Jejich komunikace i něžnosti působí na jevišti věrohodně a celkový projev obou herců dává dojem naprosté přirozenosti.
Marika Šoposká a Václav Jílek působí méně sladěně, spíš budí dojem páru, který spolu je vlastně proto, že spolu spí, jakoby je nic dalšího nepoutalo. Může to být dáno nedostatečným prokreslením postav v dialozích nebo tím, že chce Hartl vyzdvihnout skutečnost, že tento pár k plné souhře teprve dozraje, až jej stmelí společná domácnost a děti a roky prožité spolu. Oba herečtí elévové však každý sám za sebe podávají dobrý, přesvědčivý výkon.
Prostá scéna (Renáta Weidlichová), které dominuje pozadí se stany a jejíž hlavní kulisy tvoří dva stany, lehátka a stoličky, je v průběhu představení šikovně obměňována díky jednoduchým přesunům kulis a rekvizit. Kostýmy (Agnieszka Pátá – Oldak) se opírají o běžné plážové oblečení adekvátní věku postav.
Není zcela jasné, proč že se v inscenaci objevují dvě písně, z nichž jednu zpívá Marika a druhou Bob, asi se jedná o kulturní vložku v duchu animačních resortových programů, jejichž atmosféru se Hartl snaží evokovat mimo jiné skrze nejrůznější zvukové záznamy.
Poněkud zvláštně a nepatřičně vyznívá scéna závěrečného loučení párů, ale dle povšechných reakcí publika lze soudit, že Hartl zná své obecenstvo a rád mu nabízí to, co si žádá.
Redakce nenudtese.cz pro vás recenzovala představení ze dne 15. 10. 2017.
Nejbližší reprízy představení v divadle Studio DVA: 26. a 27. 10. 2017
Napsala: Martina Doležalová
