Díky společnosti Live Nation se v těchto dnech představuje kanadský fenomén CIRQUE DU SOLEIL úplně poprvé českému publiku, a to v pražské O2 Areně. Redakce nenudtese.cz pro vás recenzuje pražskou premiéru představení Varekai ze dne 18. 5. 2017, které můžete v Praze vidět do 21. května.
Fenomén akrobatického cirkusu Cirque du Soleil začal jako obyčejný sen skupiny mladých nadšenců z Québecu, kteří chtěli pobavit diváky i sebe a cestovat po světě. Soubor sídlící v kanadském Québecu čítá aktuálně na čtyři tisíce zaměstnanců, včetně více než 1 300 artistů z téměř padesáti různých zemí světa.
Kritikou i diváky opěvovaná mezinárodní umělecká skupina si každý rok získává nové příznivce a publikum nejrůznějších zemí světa žasne nad neuvěřitelnými kousky akrobatů a estetikou každého představení, které má vždy přesně stanový koncept a fabuli.
K nejznámějším představením patří Alegria (1998 a 2000) a aktuální Varekai (2002), se kterým soubor nyní jezdí po světě. Varekai znamená v romštině, v jazyce tuláků, „kdekoli, kamkoli“. Představení, které režírují Dominic Champagne a Andrew Watson, vzdává hold kočovnému, nomádskému duchu i umění cirkusové tradice a těm, kteří s nekonečnou vášní pátrají po cestě, která vede do horizontů nepoznaného světa.
Inscenace také čerpá z řecké mytologie a v rámci jevištní intertextuality navazuje na bájný příběh o Íkarovi, který dle mýtu zemřel poté, co vzlétl příliš vysoko a příliš se přiblížil ke slunci. V pojetí CDS se Íkaros, poté, co slunce roztaví jeho křídla, zřítí nikoli do moře, jak vypráví legenda, nýbrž do magického lesa, do světa Varekai.
Příběh tímto pádem po krátkém prologu prakticky začíná. Osamělý, odvážný mladý muž jako padlý anděl opustí nebe a spadne do stínu kouzelného lesa, kaleidoskopického světa obydleného fantaskními tvory. Přistane tak do mimořádného i absurdního dobrodružství, ve kterém se pohybují zvláštní ještěři, ohniví muži i krásné víly a hadí ženy. A nebyl by to správný svět magie a poetismu, kdyby se osamělý muž, po téměř dvou hodinách uchvacující show, která prezentuje škálu cirkusových disciplín od žonglování a ekvilibristiky, po akrobacii na berlích či pozemní akrobacii inspirovanou tradičními gruzínskými tanci, nakonec nezamiloval a nenašel svou spřízněnou duši.
Show, v níž vystupuje na padesát akrobatů a hudebníků (ano, doprovodná hudba je jako tradičně u CDS produkována na jevišti live; o to větší zážitek, čím dynamičtější či naopak tklivější jsou jednotlivé melodie a písně, do nichž zpěváci vdechují fascinující temperament a sugestivnost), nabízí úchvatnou vizuální podívanou, která oslní jak kostýmy (jež pocházejí z dílny japonské designérky Eiko Ishioka) a celkovou výpravou, tak akrobatickými, pěveckými i tanečními výkony umělců. Na jevišti, které je plasticky rozšířeno v několika vertikálních i horizontálních stupních, jež tvoří zlaté šplhací tyče (které představují stromy hustého tmavého lesa, v jehož pozadí se otevírá pohled na hudebníky) i točité schody, čímž je umožněno dění na několika různých úrovních, se rozvíjejí dech-beroucí obrazce a dokonalá synchronizace a propojení jednotlivých artistů v utvářených celcích dává dojem překrásného kaleidoskopu, který při každém otočení umožňuje nové a nové vhledy. Na scéně jsou chrleny ohně, otevírána propadliště do podzemí, či naopak symbolické nebe rozvírá svou náruč, aby vypustilo umělce v nádherných, umných vystoupeních, jež nabízejí očím pozemšťanů.
Technická i estetická dokonalost oslňují a při některých akrobatických figurách, které se odehrávají několik desítek metrů nad zemí (bez záchytné sítě) se divákům doslova tají dech a napětí v obecenstvu je citelné a mocné.
Epicentrum jeviště má tvar cirkusové manéže. V počátku představení je zde nenásilně a nenápadně rozprostřena trampolína, na níž se rozehrávají ohromující akrobatické choreografie.
CDS využívá též množství okouzlujících rekvizit, jako například obrovského nafukovacího balonu s loďkovitou podsadou, na jehož stěny jsou jako na projekční plátno promítány záběry nebe a letících ptáků a padajícího peří.
Jedním z nejpůsobivějších momentů představení je bezesporu synchronní vzdušná akrobacie „dvojčat“, kteří se v neuvěřitelné rychlosti a výšce střídají a proplétají v pózách a předvádí závratné figury, v nichž závěsná lana prolétají do sebe tak zvláštním způsobem, že se zdá, že se po neviditelné spirále vznášejí a opakovaně snášejí k zemi. Ke konci performance se jeden z mužů odváže od lana a nechá se svým dvojčetem vznést takřka ke stropu haly, kde visí, držíc se pouze zátylkem, hlavou v záklonu.
Zlatým hřebem večera je závěrečná scéna se dvěma ruskými houpačkami, z nichž akrobaté po jednom či dvou metají s obrovskou rychlostí salta, přičemž přistávají ve velkých plachtách visích od stropu k zemi.
Všechna čísla jsou ztvárněna s dokonalostí a uměleckou přesvědčivostí tak silnou, že má publikum dojem, že co se mu odehrává před jeho očima, je sled snímků z filmu, nikoli aktuálně probíhající realita. Nelze pochybovat o tom, že je inscenace působivým zážitkem, který stojí za vidění.
Co možná představení samému lehce ubírá na umělecké kvalitě je skutečnost, že se tvůrci rozhodli proložit inscenaci krátkými „kabaretními“ výstupy, jež karikují například kouzelnická či klaunovská čísla. Až na pár výjimek se jedná o prvoplánové vtipy přízemního humoru, který má pobavit masy, ale bohužel může, byť nepřímočaře, obtěžovat estetičtěji zaměřené publikum a dávat dojem komerčního, kýčovitého ladění.
Intence připomenout divákům tradiční cirkusové umění a tedy snad i prostředí svérázných cirkusových šapitó je poněkud úsměvná, vezmeme-li v potaz kapacitu pražské O2 Areny, která čítá více jak 17 000 míst. Diváky od akrobatů mnohdy dělí několik desítek metrů a dojem bezprostředního prožitku je tak poněkud distancován. Z některých sedadel navíc divák hledí přímo do oslnivé záře osvětlujících reflektorů, což taktéž ubírá z totálního vtažení diváka do děje a narušuje dojem plynutí.
V rámci celkového dojmu z večera nelze opomenout fakt, že se divákům před představením a o přestávce nedostane jiného občerstvení než nejhoršího možného fast a junk foodu typu hranolek, smažených kuřecích nugets, hamburgerů, popcornu a v lepším případě nachos a chipsů! Přepálený tuk byl o přestávce cítit po celé Aréně! Tato skutečnost bohužel z jinak skvělého dojmu z představení několik procent ubrala, stejně tak jako přemrštěné ceny zboží u stánku CDS, který byl navíc nevhodně umístěn tak, že těch několik málo dárkových a upomínkových předmětů ve velkém prostoru vyprázdněného cateringového unifikovaného boxu působilo poněkud tragikomicky.
Proto, patříte-li mezi odpůrce tohoto typu stravování, přijďte na představení po večeři a nenechte si dojem z představení zkazit ničím mrzkým, co v porovnání se stylizovanou krásou světa Varekai nestojí za vaši pozornost.
Vstupenky zakoupíte na: https://www.livenation.cz/artist/varekai-cirque-du-soleil-tickets
Napsala: Martina Doležalová
You must be logged in to post a comment.