Funny Girl – broadwayský muzikál v pražském Divadle Studio DVA aneb když Sokol tahá esa z rukávu

O kvalitách amerického muzikálu Funny Girl, který se na Broadwayi dočkal 1348 repríz, nelze pochybovat – stejně tak jako o režijních kvalitách Ondřeje Sokola. Vsadil na skvělé herce, zajímavé osobnosti, dobré zpěváky. Své dílo korunoval důvtipem, originální scénou a koncepcí, která šikovně hraje na divácké city a přitom nezabředá do patosu. Sokol je zkrátka dovedný režijní karbaník i emoční barman a estrádní koktejl, který divákům namíchal, jednoduše zachutná.

Příběh temperamentní, energické, veselé zpěvačky, vaudeville a komediální herečky Fanny Brice, židovky ze srdce New Yorku, jejíž kořeny sahají do Maďarska a Německa a jejíž „illustrated songs“ se ve 20. letech staly v Americe ikonickými, si ihned po svém uvedení na broadwayských prknech v roce 1964 získal oblibu u diváků i kritiky. V roce 1968 následovalo filmové zpracování, jež vyneslo Barbaře Streisandové v roli ústřední hrdinky Oscara a Omaru Sharifovi po jejím boku coby Nicku Arnsteinovi přízeň mnoha poblouzněných fanynek. (Buďme upřímní, pokračování Funny Lady z roku 1975 s mladým Jamesem Caanem v hlavní roli už zkrátka nemělo šanci takový úspěch trumfnout.)

Muzikál vyprávějící příběh nešťastné lásky slavné, uznávané zpěvačky s nízkým sebevědomím ve svůj ženský půvab a krásu, a profesionálního gamblera, Nicka Arnsteina, nabízí široké, nadčasové téma, do nějž lze vložit nejrůznější motivy a pohnutky. Sokol se přidržel těch, které tvoří základní pilíře původního broadwayského zpracování muzikálu: pozoruhodná, vtipná žena s odzbrojujícím smíchem a vitální energií, krásný, šarmantní, svůdný, byť v jádru poněkud „plochý“ muž. Ona mu podlehne a miluje víc. On v ní vidí tak trochu soupeřku, manželku, která je obdivovanější než on a jež na něm páchá tím více zla, čím více ho miluje, protože o její pomoc on přece neprosí. A tak se pouští do stále hazardnějších podniků a stále méně se stará o ni i jejich děti, až jejich vztah lehne popelem. Tvrdě, nekompromisně z jeho strany, bolestně, s obrovským sebezapřením ze strany její. Téma, které napsal sám život! S koncem, který má k pohádce daleko. Tak to má, zdá se, publikum aktuálně v oblibě – jak dokazuje i nedávný neuvěřitelný úspěch filmového trháku La La Land.

Sokol se po předchozích zkušenostech (a režii v dalším slavném muzikálu Divadla Studio DVA – Evita) cítí v žánru muzikálu evidentně jako ryba ve vodě; využívá estrádní výpravy a kostýmů (výborná práce Kateřiny Štefkové) a vytváří velkolepou show, aniž by byla příliš okázalá, nabubřelá či snobská. Některé scény s úctou „kopíruje“ dle původní filmové předlohy, jako např. proslulou You Are Woman, I Am Man, v níž Nick Fanny svede v salonku restaurace. V jiných dává přednost své svěží originalitě, nápaditosti a tvůrčímu vnímání a nahlížení situací. Pro své záměry využívá jevištních videoprojekcí, které dokreslují situační zakotvení konkrétní scény (např. při promítání ilustrativních novinových článků), krátkých, předtočených filmových záznamů (například obraz mladé Fanny upravující se v zrcadle) a zajímavého uspořádání jevištní scény, která je dělena do dvou pater, čímž umožňuje štěpit dění na jevišti a nahrazuje techniku střihu, z které těží film. Některé momenty se odehrávají přímo mezi diváky, jelikož je v přední části hlediště umístěna lávka, na níž se herci pohybují, například ve chvíli, kdy se odehrává konkurz v divadle nebo při scénách na nádraží.

Scéna (Adam Pitra) je dokonce řešena tak důmyslně, že se na jeviště vejde i šestnáctičlenný orchestr, který řídí Kryštof Marek, jenž se bravurně ujal hudebního nastudování (hudba: Jule Styne, texty písní: Bob Merrill).

Inscenace oplývá svěží dynamikou a hravou živostí a svůj velký díl v této skutečnosti sehrává osobnostní svéráz herečky a zpěvačky Moniky Absolonové, která dokáže být rozpustilou, jednoduchou mladou ženou stejně jako zhrzenou, utrápenou divou, které se sice daří na jevišti, ale jíž v osobním životě sžírá nepřiznaná bolest.

Přestože se v Česku tento muzikál objevil již v roce 1990 (v Hudebním divadle Karlín se Zorou Jandovou v hlavní roli v alternaci s Jaroslavou Kretschmerovou), teprve Absolonová dodala české Funny tu správnou osobitost (a to i v případě předchozích uvedení v Ústí i v Ostravě). Absolonová je už po fyziognomické stránce pro roli jako stvořená a její výrazná mimika, úsměv i smích, energická gesta i dikce dodávají jejímu hereckému projevu přirozenost a dojem dokonalé umělecké přesvědčivosti.

Jakkoli je po stránce herecké exprese Absolonová naprosto bezkonkurenční (ano, lepší než Streisandová), ruku na srdce, v některých vysokých polohách a dlouhých tónech se jí nedaří dosáhnout pěveckých kvalit, jakými oplývá Streisandová. Přestože hlasový potenciál a široké rozpětí Absolonové nechybí, objevují se špatně rezonované tóny, někdy uskřípnuté v hrdle, občas nepokrytě falešné. (Ale třeba se jednoduše nepředpokládá, že by na představení přišli hudebně nároční, v oblasti hudby akademicky školení diváci s absolutním sluchem… Anebo – že by to byla jen náhoda a chyba špatného ozvučení či odposlechu? Když se to stane Adele na Grammy, proč ne Absolonové ve Funny?)

Roman Zach rozhodně nezaostává za svou hereckou kolegyní a se svým osobitým šarmem, hlubokým hlasem, gentlemanskými gesty a přirozenou atraktivitou byl skvělou volbou pro postavu Nicka. Příšerný knírek filmového i reálného Arnsteina je na Zachově tváři nahrazen plnovousem, který mu jde mnohem více k duhu, a pro jeho distinktivní charisma mu divák (minimálně divačky) odpustí i fakt, že jeho zpěv upřímně není tak „vymazlený“ jako zpěv Omara Sharifa.

Z dalších protagonistů je třeba zmínit výkony Jany Krausové a Lenky Termerové, jejichž role Fanniných příbuzných, ale v principu „pavlačových“ žen, mnohé diváky určitě potěší svou prostotou a přímým odkazem ke každodennímu sousedskému i rodinnému soužití.

Zdařilá režie, dramaturgie i scénografie, dynamika a napětí ve fabulaci, dobře koncipovaná zápletka, povedený překlad (Jiří Josek), okouzlující herecké výkony – za redakci nenudtese.cz dáváme upřímných 85% a připomínáme nejbližší reprízy představení 2. a 3. 6. 2017.

Vstupenky zakoupíte na: https://www.studiodva.cz/program-2/?code=12886

Napsala: Martina Doležalová

 

Podělte se s přáteli: