Při příležitosti jedenáctého výročí festivalu německy mluvených filmů DAS FILMFEST, jejichž promítání se konalo v pražských kinech Lucerna a Atlas, měla redakce nenudtese.cz možnost vidět nejnovější zpracování slavného příběhu o osiřelé Heidi.
V roce 2015 se adaptace známého literárního příběhu (od autorky Johanny Spyri) ujal švýcarský režisér a scenárista Alain Gsponer, který nejprve pracoval jako novinář a později absolvoval studium režie na filmové akademii. V celovečerním formátu debutoval úspěšným snímkem Rose (2005).
Příběh o malém děvčátku z hor zná snad každý. Postavu neposedné Heidi ztvárnila tehdy jen devítiletá Anuka Steffen, kterou přivedla její teta Dete (Anna Schinzel) do hor, k jejímu samotářskému dědečkovi (Bruno Ganz), když v útlém věku přišla o oba rodiče. Věčně mrzutého starého pána ostatní obyvatelé považovali za podivína kvůli jeho životě v jednoduché chaloupce na samotě. Přesto, nebo možná právě proto, si čisté srdce malé Heidi postupně získalo lásku dědečka a dívka tak prožila nejšťastnější období svého života.
Celé dny trávila čas se svým kamarádem Petrem (Quirin Agrippa), pastýřem koz. Jejich radostné chvíle se ale skončily s příchodem tety Dete, která i proti vůli dědečka odvedla Heidi do Frankfurtu, kde měla dělat společnost ochrnuté dívce Kláře (Isabelle Ottmann). Dívky se rychle spřátelily a užívaly si společné momenty, které však byly kontrolovány přísným dohledem vychovatelky slečny Rottenmeierovej (Katharina Schüttler). Kláře přítomnost veselé Heidi viditelně pomáhala a oblíbili si ji všichni obyvatelé domu. Díky přístupu Klářiny babičky (Hannelore Hoger) Heidi zatoužila po vzdělání a našla velkou zálibu v knížkách. Každý den se však její žal po dědečkovi, Petrovi a horách více a více zvětšoval. Když přerostlo až do náměsíčnosti, rodinný lékař rázně doporučil, aby odvedl Heidi zpět domů, do hor.
Po odchodu Heidi byla Klára velmi nešťastná. Heidi samozřejmě také, ale touha znovu vidět dědečka byla větší. Její život se vrátil do starých kolejí a vše bylo zase krásné. I dědeček byl šťastný, že má svou malou Heidi konečně znovu u sebe.
Na jaře přišlo obrovské překvapení, když paní Sesemannová, Klářina babička, přivedla Kláru na pár dní do hor k Heidi a jejímu dědečkovi s domněnkou, že to oběma dívkám prospěje. Nemýlila se. Čerstvý vzduch na horách, krásná příroda a laskavé srdce dědečka dělaly zázraky. Peter zpočátku na Kláru velmi žárlil a chtěl si získat pozornost Heidi opět jen pro sebe. Jedno ráno se odhodlal k činu – shodil Klářin invalidní vozík z útesu. Hned se ale ukázalo, že tento jeho hrůzný čin umožnil Kláře znovu se postavit na nohy. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a uvědomil si to i sám Petr; spolu s Heidi pak byli Kláře oporou, když se po letech pokoušela chodit.
Výkony dětských herců byly pozoruhodné, ale zklamání přišlo ze vzhledu Heidi, která připomínala chlapce, spíše než roztomilou holčičku, na kterou byli čtenáři zvyklí. Příběh je zasazen do prostředí švýcarských Alp a dodává člověku pocit svobody a volnosti.
Filmové záběry zachytily plně a sytě krásu přírody a kamera věrohodně vystihla také tehdejší rozdíly mezi bohatými a chudými.
Při sledování tohoto filmu se jen málokdo ubránil slzám a na konci bylo v sále všude ve vzduchu cítit upřímnost a čistotu citů, stejně tak jako potřebu blízkosti laskavých lidí v životech nás všech.
DAS FILMFEST se 31. října přesune do Brna a v kinech Art a Scala bude němčina znít až do 3. listopadu.
Napsala: Linda Kutlíková
