Beppe Gambetta, Radim Zenkl a Joe Robinson se v úterý rozloučí s letošní Kytarou napříč žánry

Hudební setkání italského kytaristy Beppe Gambetty a českého mandolinisty Radima Zenkla uzavře letošní festival Kytara napříč žánry. Vystoupení 14. listopadu v Paláci Akropolis zpestří mladý talentovaný Australan Joe Robinson.

Brilantní kytarová technika Beppe Gambetty, který je výstižně nazýván „král trsátkové hry“, ovlivnila a inspirovala hned několik generací kytaristů po celém světě. Na svém kontě má 14 úspěšných alb. Mandolínu rozezní Radim Zenkl, který vnesl do světa techniku, jejíž název ,,ZENKL-STYLE“ zdomácněl v mnoha zemích a je velkou motivací amatérských i profesionálních hráčů. Mandolína při této krásné a náročné technice zní jako 2 nástroje současně.

Joe Robinson s bravurou ovládá náročnou kytarovou techniku „fingerpicking“, jazzové standardy, rockovou hudbu i další žánry. Střídá akustickou a elektrickou kytaru i hru na dvě kytary najednou.

V rámci festivalu Kytara napříč žánry proběhne poslední koncert MEXICO MÁGICO s delší odmlkou 24. ledna 2018 v Divadle Hybernia.

Předprodej vstupenek na www.kytaranapriczanry.cz/tiketbox.php.

Více informací na www.kytaranapriczanry.cz.

Joe Robinson (AUS)

Joe Robinson, který se narodil roku 1991 v Austrálii, začal hrát na kytaru v 9 letech a místo kytarového lektora využíval pro svou výuku zejména internet. V pouhých 13 letech zvítězil v soutěži Australian National Songwriting Competition. Následovalo 1. album „Birdseed“ a v roce 2008 přelomové vítězství v soutěži „Australia´s Got Talent“ (Austrálie má talent). Jeho největší kytarový vzor Tommy Emmanuel ho následně pozval do Nashvillu, kde vzniká 2. album Joea Robinsona „Time Jumpin´“. V témže roce získává Joe cenu „Senior Grand Champion Performer of the World“ a od té doby je takřka neustále na turné. „Smokin´Joe“, jak zní přezdívka Joe

Robinsona, s lehkostí a bravurou zvládá skladby ve stylu „fingerpicking“ Jerry Reeda, Cheta Atkinse a Tommyho Emmanuela, stejně jako jazzové standardy, rockovou hudbu i další žánry. Úspěšně se věnuje také zpěvu. V současné době střídá na koncertech akustickou a elektrickou kytaru. Koncertuje po celém světě a jeho koncerty jsou na všech kontinentech beznadějně vyprodané.

Beppe Gambetta (ITA)

Umělec se narodil v roce 1955 v italském Janově. Jedinečný kytarový inovátor, ne náhodou nazývaný ,,král trsátkové hry“. Od mládí vstřebával vlivy amerických kytaristů (např. legendárního Doc Watsona, se kterým později vystupoval), i vlivy tradičních, národních písní ze své domovské země i dalších míst celého světa, která navštívil (kromě Evropy a Severní Ameriky také Austrálie a Jižní Amerika). V roce 1977 založil svou 1. kapelu ,,Red Wine“, zabývající se především bluegrassem, tedy žánrem provázejícím Beppeho po celou kariéru. Kromě již zmiňovaného Doc Watsona spolupracoval Beppe Gambetta také například s dalšími unikátními muzikanty Tony Ricem, Davidem Grismanem, Bélou Fleckem, Donem Rossem a mnoha dalšími. Jeho diskografie obsahuje 14 CD, ,,živák“ na DVD a několik výukových publikací. Jeho brilantní kytarová technika ovlivnila a inspirovala hned několik generací kytaristů po celém světě.

Radim Zenkl (ČR)

Radim Zenkl se narodil roku 1966 v Opavě, tehdejší ČSSR. V roce 1985 založil a vedl bluegrassovou skupinu Tyrkys, s níž zvítězil ve finále Porty v roce 1988. V létě 1989 emigroval do USA, kde žije dodnes, a kde roku 1992 zvítězil v prestižní soutěži ‚Winfield Mandolin Championship‘. Radim Zenkl vynalezl novou, unikátní mandolínovou techniku, jejíž název ,,ZENKL-STYLE“ zdomácněl v mnoha zemích a je velkou motivací amatérských i profesionálních hráčů. V roce 1999 začal také hrát na tradiční irské píšťaly, k nimž postupně přidal i další flétny z celého světa. Kromě nahrávání samostatných alb spolupracuje s mnoha skvělými muzikanty v USA (Béla Fleck, Jerry Garcia, David Grisman, a mnoho dalších) i v ČR (Druhá tráva, Vlasta Redl, Bratři Ebenové, Čechomor, Vladimír Merta…). Radim Zenkl je bez přehánění jedním z nejlepších světových mandolinistů.

Kytara napříč žánry svojí dvacetiletou usilovnou a tvořivou prací spojuje nejen interprety, hudební styly a žánry, ale také posluchače z metropole, okresních měst i menších sídel, jejichž malé koncertní sálky oplývají stejně vřelou atmosférou, jako zavedené koncertní síně.